Dokument

STOP PŘEHRADĚ!

 

adresáti:

 

MVDr. Milena Vicenová
Ministryně zemědělství ČR

RNDr. Pavel Punčochář, CSc.
vrchní ředitel sekce lesního a vodního hospodářství
Ministerstvo zemědělství ČR

Výbor pro územní rozvoj a životní prostředí Senátu ČR
Výbor pro životní prostředí Sněmovny ČR
Výbor pro územní rozvoj Sněmovny ČR



Otevřené stanovisko akademických a univerzitních pracovníků k návrhu Plánu hlavních povodí České Republiky 


Domníváme se, že řešení závažných problémů naší společnosti, které s sebou přináší globální změna klimatu (dále jen GZK), není možné bez dlouhodobé a promyšlené integrace přírodních procesů a technických opatření. Jakýkoliv přístup, který by toto úsilí redukoval buď na pouhý soubor technických opatření v krajině, nebo naopak na jejich úplné vyloučení, je nám bytostně cizí. Jsme si vědomi toho, že řešení složitých problémů jako je hrozba GZK s sebou nese téměř vždy nutnost překračování hranic jednotlivých tradičně pojatých oborů, na úrovni státního plánování pak prolínání jednotlivých resortů. 

Mezi problémy, kterým budeme s nejvyšší pravděpodobností v budoucnu čelit, patří bezesporu nárůst extrémních jevů v povodích, tedy povodní a sucha. Nadále však trvá i problém ochrany přírodních ekosystémů, kterou nevidíme jen jako boj proti mizení ohrožených druhů a jejich biotopů, ale také, a to zejména, jako podporu uchování nezastupitelných funkcí krajiny ve vodním režimu, koloběhu uhlíku, živin a tvorbě mikroklimatu. Domníváme se, že tyto funkce krajiny jsou trvale podhodnocovány, a to i díky tomu, že jejich kvantifikace je ne vždy dostatečně či dlouhodobě známa. Nicméně trend je nezpochybnitelný: ve stále větší míře se ukazuje, že přirozeně fungující ekosystémy poskytují lidstvu naprosto nezastupitelné služby. Nadále se domníváme, že hospodaření v krajině by nemělo být pouze pasivní obranou proti následkům GZK, ale také aktivním nástrojem v boji proti jejím antropogenním příčinám. Celosvětové studie uvádějí, že 15-25 % celosvětových antropogenních emisí uhlíku jde dnes na vrub změnám hospodaření v krajině, mezi něž patří i její odvodňování.

Domníváme se, že prioritu současného vodního hospodaření v krajině lze vyjádřit velmi stručně: zpomalit odtok vody z krajiny a maximalizovat její interakci s terestrickou a biotickou složkou ekosystémů tam, kde je to možné a současně zajistit bezprostřední ochranu sídel a infrastruktury opatřeními technického typu. "Měkké" přístupy, pracující s přirozenými retenčními schopnostmi krajiny, v sobě automaticky zahrnují tlumení řady současných problémů, řešených vodním hospodářstvím či celou společností: tlumení extrémních průtoků a povodňových vln, zapojení přirozených procesů při čištění vody, tlumení eroze a odnosu látek, zvýšení fixace uhlíku v ekosystémech a tlumení teplotních výkyvů vhodnější disipací sluneční energie. Jsme přesvědčeni, že potenciál české krajiny k takovým opatřením je obrovský a že jejich realizace je v porovnáním s opatřeními pouze technického typu relativně velmi levná. Důrazně však upozorňujeme, že i tato opatření musí mít svou kvalitně zpracovanou technickou stránku a při jejich realizaci se bez stavebních a vodohospodářských inženýrů neobejdeme, tak jako by se současný vodohospodářský projekt neměl obejít bez ekologa. Nicméně nemá smysl si zastírat, že tato opatření musí zahrnovat i značné přehodnocení priorit čistě technických přístupů, uplatňovaných v minulých dvou stoletích. 

Stavbu přehradních nádrží v české krajině a priori nevylučujeme. Nedomníváme se však, že by měly být do budoucna stěžejním nástrojem v boji proti důsledkům GZK. Jsou příliš nákladné a jejich potenciál je ve srovnání s tím, co nabízí krajina, slabý. Náklady na retenci daného objemu vody v přehradě několikanásobně překračují náklady na retenci v přirozeném rozlivu v nivě řeky. Pokud přehrady slouží k retenci povodňových vln, nelze je dostatečně efektivně využívat k jiným funkcím, jako je zlepšování průtoků během sucha, závlahám či k rekreaci a naopak. Výstavba přehrad má celou řadu negativních ekologických důsledků, včetně likvidace říčních údolí a niv, které přitom často představují v součtu svých funkcí podstatně účinnější prvek, než přehradní nádrž samotná. Konečně vysidlování obyvatelstva je samo o sobě velmi kontroverzním počinem. Pouze v dobře odůvodněných a dostatečně odborně podložených případech, po veřejné diskusi a příslušných správních řízeních není důvod, aby nová přehradní nádrž nepřispívala k řešení problémů, kterým čelí vodní hospodářství. 

Plán hlavních povodí (dále jen PHP), tak, jak ho předložil předkladatel, Ministerstvo zemědělství ČR, by měl výše uvedené koncepty a priority odrážet. Z formulací a řazení priorit i návrhu rozpočtových opatření je skutečně vidět, že se zde ekologický přístup hospodaření v krajině do značné míry prosazuje. 

Bohužel je však třeba konstatovat, že předložení návrhu územní ochrany pro 205 přehrad z této koncepce zcela vybočuje. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že se nejedná o schválení jejich výstavby, ale pouze o územní ochranu lokalit, kde by k ní mohlo v budoucnu dojít. Zaráží však nerovnoměrnost konkretizace těchto záborů s absencí jakékoli konkretizace u opatření "měkkého" typu. Pokud se v PHP mluví o retenci vody v nivách prostřednictvím přirozených rozlivů, zůstává návrh v rovině všeobecných deklarací - není specifikováno území či nivy, kde by k nim mělo ve zvýšené míře docházet. Přičemž i tato území by měla mít do budoucna zvláštní režim. Naopak u návrhů přehradních nádrží je specifikace naprosto jednoznačná. Dále je tu patrný nesoulad s konkretizací vodních děl a jejich zdůvodněním. Již dnes totiž mají tyto návrhy negativní vliv na rozvoj dotčených území, aniž byl účel vodních děl samými vodohospodáři řádně zdůvodněn, natož v daném regionu projednán. Vůči dotčeným obyvatelům potenciálně zaplavených území takový postup není seriózní. Bohužel je třeba konstatovat, že současný způsob vedení připomínkových řízení nedává dostatečný prostor a čas dotčeným či odborným subjektům, aby se k plánovaným vodním dílům mohly vyjádřit a mohl vzniknout případný šířeji pojatý - a tím i hodnotnější - konsensus či naopak nesouhlas s navrhovaným záměrem. Takto vedená řízení nedostatečně připravené záměry neurychlí, ale naopak mohou vést k eskalaci konfliktů. 

Vzhledem k výše uvedeným faktům důrazně žádáme, aby byl počet lokalit s návrhem územní ochrany pro realizovatelné vodní nádrže výrazně zredukován na podstatně menší počet dostatečně a řádně zdůvodněných návrhů. V oblastech evropského významu (národní parky, biosférické rezervace, lokality Natura 2000) a v těch územích CHKO, kde je vodní tok přirozeného charakteru předmětem ochrany, by se pak mělo uvažovat o eventuální realizaci přehradní nádrže zcela výjimečně. Územní ochrana by se naopak neměla týkat jen přehradních nádrží, ale i zvláštních území, určených pro "měkkou" akumulaci a retenci vod. To by odpovídalo prioritám deklarovaným v PHP. PHP má obecný a koncepční charakter a lokální či regionální úroveň opatření - až na výjimku návrhů přehradních nádrží - neřeší a ani by řešit neměl. Proto by bylo vhodnější odsunout i problematiku nádrží do další fáze schvalování plánů oblastních povodí. Jiným schůdným řešením by bylo kategorizovat návrh přehradních nádrží z hlediska priorit a potřebnosti a podle toho požadovat odpovídající stupeň územní ochrany. V každém případě si tato problematika zasluhuje podstatně důkladnější zpracování než bylo v PHP presentováno. 

Dále navrhujeme, aby předkladatel potvrdil prioritu "měkkých" opatření v krajině jakožto nástrojů k tlumení následků GKZ a posílil ji formálně v PHP přesunem načasování z dlouhodobých časových horizontů do velmi blízké budoucnosti. Máme na mysli například umožnění rozlivů v nivách, zatravňování a zalesňování niv, samovolné revitalizace a plošná opatření na zlepšení retence vody v zemědělské půdě. 

Akademická obec je vodohospodářům plně k dispozici při výzkumu a shromažďování podkladů pro vyhodnocování efektivity ekologických opatření v krajině včetně jejich synergického účinku v dalších oblastech mimo rámec vodního hospodářství.

Stanovisko se vztahuje k verzi dokumentu pro SEA.


V Třeboni dne 28. listopadu 2006

Stanovisko bude v následujících dnech veřejně přístupné na stránkách Ústavu Systémové biologie a ekologie www.usbe.cas.cz, kde bude mít akademická obec možnost se k němu vyjádřit. 


Autorský kolektiv: 


RNDr. David Pithart CSc.
Vedoucí Oddělení ekologie mokřadů
Ústav Systémové biologie a ekologie AVČR
Dukelská 145, 379 01 Třeboň
tel.: 384 706 184
e-mail: d.pithart@uek.trebon.cz

Mgr. Ondřej Simon
oddělení ekologie a ochrany ekosystémů
Výzkumný ústav Vodohospodářský T.G. Masaryka
Podbabská 30, 160 62 Praha 6
simon@vuv.cz

Mgr. Michal Bílý, PhD.
oddělení ekologie a ochrany ekosystémů
Výzkumný ústav Vodohospodářský T.G. Masaryka
Podbabská 30, 160 62 Praha 6
bily@vuv.cz

Ke stanovisku se dále připojují: 

Prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc.
ředitel ústavu Systémové biologie a ekologie AVČR
Poříčí 3b, CZ-60300 Brno

RNDr. Václav Cílek, CSc.
ředitel Geologického ústavu AVČR
Rozvojová 269, 165 00 Praha 6 - Lysolaje

RNDr. Jan Kirschner, CSc., FCBS.
ředitel Botanického ústavu AVČR
CZ-25243 Průhonice 1 

Doc. RNDr. Josef Matěna, CSc.
ředitel Hydrobiologického ústavu
Biologické centrum AV ČR
Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice


Prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc. 
vedoucí katedry ekologie a hydrobiologie
Biologická fakulta 
Jihočeská universita v Českých Budějovicích
Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

prof. RNDr. Vladimír Bejček, CSc.
vedoucí katedry ekologie a životního prostředí 
Fakulta lesnická a environmentální
Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol


RNDr. Jaroslav Vrba, CSc.
garant magisterské specializace Hydrobiologie
Katedra ekologie a hydrobiologie
Biologická fakulta 
Jihočeská universita v Českých Budějovicích
Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

RNDr. Jan Květ CSc.
Jihočeská Universita v Českých Budějovicích
Biologická fakulta
Katedra ekologie a hydrobiologie
Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

RNDr. Viera Straškrábová, DrSc.
Hydrobiologický ústav
Biologické centrum AV ČR
Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice


RNDr. Jan Pokorný, CSc.
Ředitel ENKI o.p.s.
Dukelská 145, 379 01 Třeboň

RNDr. Petr Marvan, CSc.
Botanický ústav AVČR 
Květná 8, CZ-603 65 Brno

Mgr. Rostislav Černý, CSc.
Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích
Pedagogická fakulta
Katedra biologie
Jeronýmova 10, 371 15 Č. Budějovice

RNDr. Ivo Přikryl
ENKI o.p.s.
Dukelská 145, 379 01 Třeboň

Doc. RNDr. Martin Rulík, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci
Přírodovědecká fakulta
Katedra ekologie a životního prostředí
Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc

Doc. ing. Josef Elster, CSc.
Botanický ústav AVČR 
Dukelská 135, 379 01 Třeboň

prom. biolog Jiří Heteša, CSc.,
Botanický ústav AV ČR 
Květná 8, CZ-603 65 Brno

Doc. Ing. Petr Sklenička, CSc.
Katedra biotechnických úprav krajiny
Fakulta lesnická a environmentální
Česká zemědělská univerzita

 

 

> zpět na hlavní stránku